Příspěvky jsou seřazeny chronologicky - nejstarší dole.
Další stránka, Předchozí stránka
V OTR je geometrie prostorocasu resenim Einsteinovych rovnic. Bud muzeme dostat prazdny prostorocas, na prave strane Einsteinovych rovnic s nulou a nebo jiny prostorocas pro nejaky dany nenulovy tenzor energie hybnosti. V tomto smyslu hmota-energie generuje geometrii prostorocasu.
Prvni pokusy s kvantovanim gravitacniho pole byly analogii kvantovani elektromagnetickeho pole. Tady se poprve zacalo mluvit o gravitonech jako o analogii s fotony v kvantove elektrodynamice. Rozdil byl vsak v tom ze vazbova konstanta v QED - konstanta jemne struktury je bezrozmerna a gravitacni konstanta ma rozmer. Divergentni cleny nemohly byt proto odstraneny renormalizaci jako se to povedlo v QED. Diky nemoznosti odstranit ty nekonecna se nedal tento pristup pouzit.
Rozsirenim teorie o supersymetrie se v teorii objevily ke gravitonum, ktere jsou bosony jeste fermiony - gravitina. Gravitonova nekonecna se mela pomlatit s nekonecny gravitinovymi.
Existuji taky mirnejsi verze , to je kvantova teorie ostatnich poli krome gravitace na klasickem pozadi gravitace, jde o QFT v nejakem zakrivenem prostorocase. Tam se da treba resit kvantove vyparovani cerne diry. Taky se tam pocitaji energeticke stavy vakua.
V Planckove rezimu ale bude pravdepodobne prostorocas mit nejakou divnou geometrii a mozna bude zmenen i topologicky.
S kvantovanim ostatnich poli v prostorocasu je to samozrejme jednodussi, protoze prostorocas bereme jako pozadi ne kterem kvantujeme to pole. Muzeme udelat neco podobneho, vezmeme nejakou 4 rozmernou varietu a zobrazeni do jine variety. Kvantujeme toto zobrazeni a tu puvodni varietu bereme jako nejake parametry ktere k te procedure potrebujeme. To zobrazeni bereme jako jakesi souradnicove pole.
Fabi, říkal jsi (9.3.), že strunová teorie neobsahuje žádné konstanty. A co počet dimenzí časoprostoru.. Z čeho vychází tohle číslo?
A ještě jedna věc. Superstrunová teorie obsahuje gravitonový vibrační mód. Tedy podle ní je gravitační pole zprostředkováno částicemi zvanými gravitony. Ale OTR popisuje gravitaci jako zakřivení časoprostoru a ne jako pole. Jsou tyhle dva pohledy slučitelné?
Ještě k otázce vypařování černých děr: Záření, které z černé díry vychází, vypadá na první pohled jako úplně náhodné tepelné záření. Pokud ale přijmeme stanovisko, že v černé díře informace nemizí a že není potřeba modifikovat kvantovou mechaniku, pak dojdeme k závěru, že záření černé díry není úplně náhodné a že jsou v něm zakódované informace o objektech, z nichž díra vznikla.
Spoustu veci se da zjistit v teorii chaosu, ale uz to neni na co jsme normalne zvykli. Nemame reseni ktere nam umozni predpovidat stav systemu v budoucnosti na zaklade pocatecni podminky. Lze najit nejake atraktory a repelory, to je dobry, muzeme ziskat neco jako predpovedi pravdepodobnosti jednotlivych stavu, ale nezname poradne prostor vsech reseni. Pocitacovy model je mozny ale je otazka kde se na nej muzeme spolehnout, protoze nemeritelna odchylka od pocatecni podminky muze se vyvinout v meritelnou odchylku. A na pocitaci se musime spokojit s pouze konecnum poctem bodu ze kterych si muzeme stavy pri casovem vyvoji vybirat. A to je teprve pripad klasickych pohybovych rovnic. Teoreticky bychom ale v pripade klasickych pohybovych rovnic mohli predpokladat existenci idealni pripravy systemu na pocatku a idealniho mericiho pristroje ktery meri s nekonecnou presnosti a mohli bychom predpokladat ze castice jsou skutecne bodove. Navic by musel byt system idealne odstinen od pusobeni sil z okolniho vesmiru. Za techto nemoznych podminek bychom mohli o nejake vratnosti uvazovat. Ale v prirode existuje urcita principialni mez pod kterou nelze stlacit chyby zpusobene pozorovanim. Existuje mez urcujici objekty ktere jsou absolutne male. Nevratnost myslim souvisi se statistickou povahou makroskopickych mereni v mikrosvete.
Mám za to, že turbulence se dá docela slušně popsat prostředky teorie chaosu, ne? Samozřejmě, že to není prediktivní záležitost. Tomu brání vlastní podstata chaosu, spočívající ve zmiňované extrémní závislosti na počátečních podmínkách. Ale lze přece podobnou situaci vymodelovat (v diskrétních časových intervalech) a udělat si tak obrázek o její podstatě.
To ze jsou napr mechanicke deje vratne je siroce rozsireny omyl, ktery ma svuj puvod v nepochopeni limitu klasicke mechaniky. Pokud budeme sledovat pohyb nekolika castic a ty se budou mnohokrat srazet, budou se rychle od sebe vzdalovat konfigurace vychazejici z rozdilnych pocatecnich podminek. Tak rychle ze pokud nemame moznost znat pocatecni podminku i veskere udaje o casticich a srazkach s nekonecnou presnosti, muzeme na vratnost rychle zapomenout. Dalsi problem je v tom, ze dneska umime najit vsechna reseni jen linearnich rovnic. Ale treba Einsteinovy rovnice maji k linearite fakt hodne daleko. Najit alespon nejaka reseni i jednoduche nelinearni rovnice je silene tezke a vetsinou si pomahame numerickym resenim na pocitaci. S mirnou nadsazkou, pokud se fyzikovi podari pretransformovat problem na harmonicky oscilator tak zvitezil. Pokud ne, neda se s tim nejak vyznamne dal pohnout. Zkuste si vsichni vyresit nejakou jednoduchou nelinearni diferencialni rovnici a pochopite, ze je to snad zazrak, ze zname alespon par jednoduchych prostorocasu ktere jsou resenim Einsteinovych rovnic. Problemy v kvantove teorii pole jsou nejak podobne problemum v popisu turbulence. Ale zatim si s turbulenci neumime poradit ani v klasickem-nekvantovem pripade. Nekdy si myslim, ze to co umime popsat linearnimi teoriemi je v celem vesmiru mnozina nulove miry. Neuveritelne je ze jsme s nasimi omezenymi schopnostmi byli schopni dat dohromady teorie ktere obsahuji mnohem vice nez muzeme vypocitat.
Mám otázku trochu filosofického rázu. K popisu časoprostoru používáme různé počty prostorových dimenzí a jednu časovou. Proč by časová dimenze měla být právě jedna a čím se vlastně od těch prostorových liší? Vím, že v Minkowského geometrii používané speciální teorií relativity se časová dimenze liší znaménkem při definování bilineární formy pro měření vzdáleností a úhlů. Ale to nedává odpověď na otázku, proč vlastně čas plyne. Slyšel jsem i o tom, že místo znaménka lze napsat komplexní číslo e^(i*fí) a definovat tak něco jako imaginární (dvourozměrný) čas. Je to "jen matematika"?
To, ze jsou informace o objektech, ktere do cerne diry spadly 'zakodovane ve stavu cerne diry' proste znamena, ze se neztraceji a ze presny vysledny stav cerne diry na nich zavisi, prestoze klasicky je stacionarni cerna dira popsana jen nekolika malo parametry.
K Hawkingovu zareni: Kdyz clovek uvazi kvantove jevy, ktere se deji v zakrivenem prostoru cerne diry, zjisti, ze cerne diry vysilaji zareni podobne zareni zahrateho telesa. Z tohoto duvodu cerne diry ztraceji energii a nakonec, pokud do nich uz nic dalsiho nepada, se 'vypari' uplne. Hawkingovo zareni vznika nad horizontem cerne diry a nezavisi no tom, co se stane pod nim. Predstava, jak toto zareni vznika, zavisi na formalizmu, ktery clovek pouziva. Krome Standova vysvetleni, lze napriklad rict, ze jsou to vlastne porusena vakuova pole, ktera vznikla v prubehu kolapsu. Zatim musim koncit, dalsi veci napisu pozdeji.
V OTR nezalezi na tom, jak detailne vypada objekt ktery se gravitacne hrouti.
A naopak z cerne diry nejde vycist jak vypadala hmota pred zhroucenim.
Jako kdyz si osladim kafe cukrem ve tvaru kostky a nebo srdicka, je to nerozeznatelne.
Znamena to, ze typ virtualnych parov castica-anticastica, ktore sa vytvoria na horizonte, zavisi alebo nejakym sposobom vypoveda o tom ako hviezda vyzerala pred kolapsom, resp. co do nej vletelo medzitym ?
Neco o Hawkingove zareni cernych der: Kdyz aplikujeme na cernou diru kvantove jevy, tak nam nevyhnutelne vzniknou situace, pri nichz vznikaji na horizontu udalosti pary castice-anticastice, ktere spolu za velice kratkou dobu zase anihiluji, ale muze nastat i moznost, ze jednu z castic pohlti cerna dira, a tudiz ta druha nema s kym anihilovat a pak nam vyleti z cerne diry zbyla castice. Druha moznost je, ze castice muze take opustit cernou diru tak, ze podle souctu pres historie muze mit s nejakou malou pravdepodobnosti rychlost vetsi nez rychlost svetla (pozor: toto neporusuje specialni teorii relativity), a tim muze z cerne diry v pohode vyletet. Podle teto teorie se za urcity cas (radove 10^40 let) vypari vsechny cerne diry.
Michalovi Fabingerovi:
Mohol by si k tomu napisat nieco podrobnejsie? Co presne
znamena 'zakodovane v stave ciernej diery'? Nieco o Hawkingovom ziareni
viem, ale ako 'odnasa informacie'? Za odpoved dik.
Otazka entropie cernych der je v ramci strunove teorie velice dobre vyresena. K problemu ztraty informaci maji strunovi teoretici pomerne jasne stanovisko. Zadne informace se neztraceji, zustavaji zakodovany v presnem stavu cerne diry a nakonec tyto informace odnese Hawkingovo zareni pri vyparovani cernych der.
Supersymetrii lze narusit mnoha ruznymi zpusoby, v tom by nebyl zadny problem. Vzdycky ale vznikne kosmologicka konstanta, ktera je o mnoho radu vetsi, nez se pozoruje. Jak narusit supersymetrii bez tohoto vedlejsiho ucinku, to zatim nikdo nevi.
Vyriesil uz niekto otazku entropie u ciernych dier? Myslim tym, ze to vlastne vyzera , akoby sa pri kolapse stracali informacie, kedze vysledna cierna diera je na rozdiel od povodnej hviezdy charakterizovana len niekolkymi parametrami. Da sa ocakavat ze tento rozpor nejak vyriesi strunova teoria?
Koukam, ze zde neni zadna nova otazka, na kterou bych mohl odpovedet, takze se radsi budu ptat ja: Nemam ted nejake nove informace, co se tyce M-teorie a zajimalo by me, jestli je neco noveho na vysvetleni priciny naruseni supersymetrie. kterou v nasem svete nizkych energiich vubec nepozorujeme.
I v obyčejné kvantové teorii pole (bez gravitace) exitují stavy, které odpovídají černým dírám. Například tzv. D=4 Super Yang Millsovu teorii s grupou U(N) pro hodně velké N lze totiž popsat ekvivalentním způsobem, který gravitaci obsahuje. To je ale poměrně nový výsledek, z roku 1997.
Cerne diry v obecne teorii relativity jsou jistym typem reseni Einsteinovych rovnic. Reseni tohoto typu se daji klasifikovat hmotou, nabojem a momentem hybnosti.
V tomto smyslu jsou cerne diry rozlisitelne jen temi cisly.
Elementarni castice jsou take rozliseny pouze nejakymi soubory cisel. V tomhle to analogicke je. Ale cerne diry jsou jevem ktery je obsazen v teorii gravitace zatimco
elementarnimi casticem se zabyvame v ramci ruznych kvantovych teorii pole. Superstruny maji byt teorii vseho. V tom smyslu
tedy musi existovat analogie mezi elementarnimi casticemi a cernymi dirami. Ale ta analogie zacne byt zrejma pri vysokych energiich.
Sjednoceni vsech ctyr sil je zalezitost 10^19 GeV. V nam znamem nizkoenergetickem svete jsou to ale veci ruzne. Podobne jako sklenicka a okenni tabule jsou pri 300 K ruzne veci
slouzici ruznemu ucelu, ale v podstate jsou stejne protoze pro 1300 K je z obojiho sklenena tavenina.
Jeste neco ke konstantam.
Kdyz vytvarime nejakou teorii a nektera experimantalni data se lisi od predpovedi teto teorie, lze si pomoci tim, ze do teorie pridame konstantu, ktera prizpusobi teoreticke predpovedi vysledkum.
Podobne jako kdyz se experimentalnimi daty proklada nejaka krivka. Kterakoliv data lze aproximovat nejakym vyrazem, pokud v nem mame dost parametru. Kdyz mate 100 experimantalne namerenych hodnot, tak
je urcite prolozite funkci obsahujici 100 parametru. Lepsi fyzik najde funkci, ktera se datum hodne priblizuje, ale obsahuje jen 3 parametry. Nejvetsi borec najde neco s pouze jednim parametrem.
Ale objevit funkci ktera popisuje data a nema zadny parametr, to je fakt sileny. Ale mozna se neco takoveho povede v nektere teorii vseho. Pomysleni ze existuje teorie popisujici nas pozorovatelny
svet a nema zadny parametr vzbuzuje posvatnou uctu nebo presvedceni, ze okolni svet je pouze nasi predstavou.
Pro teoretika dnes jsou ale nejdulezitejsi gravitacni konstanta, Planckova konstanta a rychlost svetla.
Oprava :
v predeslem textu jsem napsal blbe : topologicky prostor jehoz kazdy bod je homeomorfni ...
Spravne ma byt:
VARIETA je topologicky prostor kde otevrene okoli kazdeho bodu je homeomorfni otevrenemu okoli v R^n
Reknu neco o varietach. Pojem varieta zobecnuje pojem povrchu nebo krivky vnorene v prostoru R^3, kteremu zdanlive rozumime protoze se nam zda ze s nim mame nejake prime smyslove zkusenosti. K povrchu nebo krivce v R3 taky potrebujeme mit nejaky nastroj kterym muzeme treba derivovat funkci definovanou na te plose a v R3 si poradime parametrizovanim plochy nebo krivky a derivovanim funkce na plose, krivce podle tech parametru. Existujou ale plochy, treba sfera, kterou nejde parametrizovat cele najednou. Kdyz zavedete sfericke souradnice tak na polech jsou vam k nicemu. Obecne teda potrebujeme vice parametrizaci daneho povrchu nez jednu. Parametrizaci pak rozumime bijektivni zobrazeni spojite a se spojitou inverzi (homeomorfismus) kousku plochy a kousku roviny. (bijektivni - proste a na). A k popsani cele plochy musime zavest vice takovych zobrazeni a rikame jim nazorne mapy. Jako mame na listech mapu a nejake uzemi popiseme nekolika mapami ktere se trochu prekryvaji. Mapu slouzi k preneseni definic znamych z roviny na uvazovanou plochu. Kdyz si to cele prestaneme predstavovat v R^3, muzeme to vse udelat bez vnoreni plochy v prostotu s vetsi dimenzi a take nam nebude zalezet na tom jakou dimenzi ma ta plocha.
VARIETA je topologicky prostor jehoz kazdy bod je homeomorfni n rozmernemu prostoru R^n. MAPA je otevrena mnozina z variety a homeomorfismus teto mnoziny a otevrene mnoziny v R^n. (Tim muzeme zavest souradnice - lokalni souradnicovy system. )
Diky souradnicim muzeme pak lokalne varietu vysetrovat podobne jako by to byl nas duverne znamy R^n.
Omlouvám se za poněkud opožděné odpovědi. K otázce variet bych chtěl říct asi toto. Samotný pojem varieta je velice obecný. Člověk si pod ním může představit jakoukoli rovnou nebo zakřivenou plochu, která nemá žádný okraj. Varieta může mít i více dimenzí, než jenom dvě. Například náš běžný čtyřrozměrný prostoročas je také varietou. Aby prostoročas teorie strun (desetirozměrná varieta) vypadal na běžných vzdálenostech čtyřrozměrně, nemůže být zbylých šest dimenzí nekonečných. (Viz komentář od Vojtěcha Hály). Říkáme potom, že těch šest dimenzí tvoří kompaktní varietu. Většinou se předpokládá, že její velikost je mnohem menší, než je třeba rozměr protonu. Nejlepším ilustračním příkladem variety je asi opravdu (dvourozměrný) plášť nekonečného válce. Ten má jednu dimenzi nekonečnou, tvořící nekompaktní varietu - přímku, a jednu konečnou, která tvoří kompaktní varietu - kružnici.
Prostor, ve kterém se struny pohybují, ale může mít i okraj. V tomto případě už to není varieta v pravém slova smyslu. Takové detaily se ale v běžně používané terminologii příliš nerozlišují, protože "variety s okrajem" jsou vlastně mezním případem obyčejných variet.
Nejsem si úplně jistý, jestli bych uměl jenom s použitím běžných pojmů definovat Calabi-Yauovy variety. Zkusím se nad tím zamyslet. Nejrealističtější modely, které byly ve strunách vytvořeny využívají právě těchto variet, proto zřejmě v knize Elegantní vesmír jiné příliš uvažovány nebyly. Jak a kdy se nakonec podaří identifikovat správnou kompaktifikaci (nebo teorii), odpovídající reálnému světu, to zatím nikdo neví.
K prvnímu Midovu dotazu: Stacionární černé díry jsou klasicky popsány jenom několika parametry. Z hlediska kvantové teorie jim ale odpovídá poměrně velké množství kvantových stavů. Proto mají černé díry nenulovou entropii. Ve strunové teorii se zjistilo, že černé díry jsou vlastně totéž jako např. D-brány, akorát při jiné hodnotě tzv. vazebné konstanty. D-brány jsou kromě samotných strun dalšími důležitými objekty ve strunové teorii a vypadají jako membrány, které mohou mít různé dimenze, od nuly až do devíti. Nula-rozměrná D-brána (D0-brána) vypadá jako docela obyčejná bodová částice, takže analogie s částicovou fyzikou je hodně těsná. Velkým úspěchem strunové teorie byl správný výpočet entropie černých děr v roce 1996, která vyšla přesně taková, jakou lidé očekávali na základě termodynamických úvah.
K druhému Midovu dotazu: Strunová teorie neobsahuje žádné pevné konstanty, které si člověk může libovolně zvolit. Dokonce i tzv. vazebná konstanta, která určuje, jak silně struny interagují, je jenom hodnotou jistého pole. Jinak, rychlost světla "c" není konstantou teorie v pravém slova smyslu. Pouze určuje jednotky, ve kterých měríme, nebo přesněji přepočet mezi sekundou a metrem.
Higgsova částice je dosud experimentálně neobjevená částice, která je nutnou součástí jednotné teorie elektromagnetických a slabých interakcí. Protože ale tato teorie elektroslabých interakcí velice pěkně funguje, nikdo nepochybuje o tom, že Higgsova částice existuje. To, že ji zatím nikdo nepozoroval, je připisováno její hypotetické velké hmotnosti. Protože je hrozně těžká, je velice obtížné ji na urychlovači vytvořit.
"Je tato analogie něják zdůvodněna ve strunové SYMETRII, nebo je zcela náhodná ?" => "Je tato analogie něják zdůvodněna ve strunové TEORII, nebo je zcela náhodná ?" :-)
Aby těch dotazů nebylo málo, ještě jeden prozaický: Co je to ta Higgsova částice?
Pěkně se to tu rozjíždí, ale chtělo by to nějak eliminovat lidi, kteří píšou několik identických dopisů (třeba Standu :-) Mám další dvě otázky :
1) Černé díry, stejně jako elementární částice, se dají plně popsat pomocí několika veličin (konkrétně tří - hmotnosti, náboje a momentu hybnosti), přičemž dvě ČD se stejnými parametry nelze nějak odlišit, stejně jako dvě elementární částice se stejnými kvantovými čísly. Je tato analogie něják zdůvodněna ve strunové symetrii, nebo je zcela náhodná ?
2) Obsahuje strunová teorie nějáké univerzální konstanty typu "c" ? Vysvětluje nějak jejich velikost ?
Předem díky za odpověď !
Zdravíčko, Julčo!
Pro představu o tom, co jsou to svinuté dimenze se obvykle užívá méněrozměrná analogie. Představ si na chvíli, že žijeme ve vesmíru, jehož "tvar" odpovídá plášti válce. Délka válce je nekonečná, ale poloměr je velice malý. Tak malý, že ani elemantární částice nejsou dost malé, aby se na tomto povrchu mohly "obejít". Pak určitě každý obyvatel takového vesmíru bude přesvědčen, že žije v "lajnistánu", který má jen jeden rozměr. Jedna dimenze je svinutá, do velmi malého rozměru, a proto ji obyvatelé lajnistánu nevnímají. V teorii superstrun jsou tři dimenze rozvinuté a odpovídají těm, které důvěrně známe. Dalších 6 (v M-teorii 7) dimenzí je svinutých. Způsobu (tvaru) svinutí říkáme varieta. Je jasné, že povrch koule je topologicky odlišný od povrchu anuloidu (pneumatika), přestože vesmír takového tvaru je dvourozměrný. Proto je třeba zavést pojem variety, která určuje topologii a geometrii vesmíru se svinutými dimenzemi. V teorii superstrun přesný tvar variety určuje fyzikální vlastnosti vesmíru, jako třeba hmotnosti a náboje elementárních částic apod. Zatím není jasné, která z možných variet je ta správná, která popisuje náš vesmír.
Mám taky otázku: Znám teorii superstrun především z knihy Elegantní vesmír. Měl jsem dojem, že jako přípustné jsou v ní uváděny pouze variety Calabi-Yauovy. Když jsem ale psal úvodní text k téhle diskusi, opravil mě Fabi, že teorie superstrun může fungovat i v jiných varietách. Zajímá mě, čím se Calabi-Yauovy variety liší od jiných a jak se určuje, zda ta která varieta může být tvarem vesmíru nebo ne.
Ahojky
Zaujimalo by ma, co presne znamena pojem variety a tie zvysne rozmery "zvinute do variety".(ako pre kazdeho zaciatocnika pre mna predstavuju velky problem diery v matematickom vdelani)
Strunová teorie je sice obrovským krokem kupředu oproti kvantové teorii pole, ale v současném stavu rozhodně není tou finální teorií, kterou fyzikové hledají. Není jasné, jakým způsobem je v ní obsažen běžný svět a jak odvodit předpovědi, které by se daly testovat experimentálně. Z tohoto důvodu se nedá říct, že by strunová teorie sjednotila všechny interakce. V budoucnu se to od ní ale očekává.
Problém energie vakua, nebo lépe řečeno kosmologické konstanty, je jednou z největších záhad současné fyziky. Podle všech realistických teoretických modelů, které při běžných energiích nejsou supersymetrické, vychází kosmologická konstanta o několik desítek řádů větší, než je její experimentální hodnota. Ani v rámci strunové teorie se tento problém zatím nepodařilo vyřešit.
Higgsova částice dodnes nebyla nalezena, ale je možné, že se tak stane třeba za pět let, kdy bude v CERNu dostavěn urychlovač LHC (Large Hadron Collider).
Zdárek struňáci,
Mě by teda zajímalo, jestli teorie superstrun sjednotila všechny interakce a jetli toto případné sjednocení vůbec nějak neporuchově funguje. Takz by mě zajímalo, jaká je v této teorii energie vákua.
PS: Co FABI, už si našel Higgse?
S pozdravem Standa
Chtel bych jeste upresnit svou vcerejsi formulaci. Spravne jsem mel napsat, ze lokalni zakony zachovani energie a hybnosti v obecne relativite neobsahuji energii gravitacniho pole. Jeho vliv na enegrii latky vsak lokalni zakony zachovani obsahuji.
Je pravda, že pro zcela obecný prostoročas nelze v obecné relativitě energii definovat globálně, protože energie gravitačního pole je nelokalizovatelná. Bez jakýchkoli problémů ale můžeme formulovat lokální zákony zachování energie a hybnosti, v nichž gravitační pole nevystupuje a které jsou dokonce přímým důsledkem Einsteinových rovnic pro gravitační pole. Ty nám úplně stačí pro popis jakéhokoli systému a pro určení jeho časového vývoje.
Teorie strun v sobě obecnou relativitu obsahuje a nemění vůbec nic na závěru, že globálně nelze energii definovat. Samozřejmě, že by bylo pěkné, kdyby se definovat dala, ale příroda tak zřejmě nefunguje a nic na tom nezmění ani uvážení kvantových jevů. Tedy alespoň podle našich současných znalostí.
Všechny vás zdraví Michal
Nazdarek, je fajn, ze to opravdu funguje, dik...
otazka : V OTR neplati zakon zachovani energie, vzhledem k nemoznosti lokalizovat gravitacni energii. V kvantove teorii gravitace by ale mel platit. Jak se s tim vyporadala strunova teorie, ktera gravitaci obsahuje ?